Tam nad tou duhou

Na své první setkání se skutečnou duhou si pamatuji, jako by to bylo dnes. Je letní odpoledne, vzduch po bouřce omamně voní. Ještě trochu prší, ale zároveň z mraků začíná vykukovat Sluníčko. Stojím v otevřených dveřích dědečkovy dílny a dívám se na oblohu: “Šašku, hleď tam, vidíš tu duhu?” (děda mi vždycky říkal šašku :-) ).

“Tolik barev! Tak krásně září!” Koukala jsem a bála se mrknout, aby duha nezmizela. Jenže ona stejně po nějaké chvíli zmizela. “Nebul Šašku, ještě ji uvidíš mockrát a nejen ji,” utěšoval mě děda, “prozradím ti tajemství.” A začal mi povídat.

“Víš, co je to vlastně duha? Jen obyčejné světlo. Světlo je totiž “namícháno” z mnoha barev. A proč ji nevidíme pořád? Protože světlo rozložené na jednotlivé barevné složky vidíme jen tehdy, projde-li opticky hustším prostředím – sklem, vodou…” Tady se děda odmlčel. Asi si všiml, že na něho hledím s otevřenou pusou a nevím, o čem to mluví. “Jednoduše řečeno proto, že se zase tak často nestává, aby zároveň pršelo i svítilo Sluníčko, jako třeba dneska po bouřce. Sluneční světlo prošlo kapkami deště a díky tomu jsme viděli všechny barvičky pěkně vedle sebe. Někdy se dokonce udělají duhy dvě.”

duha schema

Schéma duhy hlavní a vedlejší (primární a sekundární).

 

duha12 martin

Krásná dvojitá duha.

“Ale to není všechno,” zatvářil se děda tajuplně, “mnohem výš na nebi se dějí i jiné věci. Tam už není voda v kapkách, ale v malých ledových krystalcích. Některé jsou hranaté, jako matička ke šroubku. Správně se jmenují šestiboké destičky a šestiboké sloupky.”

“Dědo, takže duha je i ze světla a ledu?” skáču dědovi do řeči.

Podal mi jablíčko režničku, kterou už nějakou chvilku čistil a pokračoval:” Světlo buď těmi ledovými destičkami a sloupky prochází nebo se od nich odráží. Pak vznikají kolem Slunce i Měsíce taková svítící kola, oblouky nebo skvrny. Říká se jim halové jevy a mohou být bělavé, či s du-ho-vým nádechem,” zdůraznil dědeček a mrknul na mě.

“Známe hodně druhů halových jevů, to ti vysvětlím, až budeš starší.

halocel4 schema

 Přehled základních halových jevů (pro více informací klikni na obrázek).

 

Martin popek moon halo

Malé měsíční halo.

 

Hignor1 Martin Popek

Sluneční halo i s autorem fotografií :-).

 

s1martin

 Halový sloup. Sluníčko se změnilo na plamen svíčky.

 

“Už vím, jak poznám, kdy asi bude duha. Jak ale poznám, kdy bude haló?”

“Šašku, halo! Ne haló,” opravil mě můj praotec “a jak poznáš, že se může nějaké objevit? Zkusím ti to vysvětlit. Pamatuješ si, jak jsi se ptala, proč je na nebi závoj? Co jsem ti odpověděl?”

“Pamatuju. Že jsou to taky mraky, ale strašně moc vysoko.”

“Správně. Mají speciální název: cirrostratus. Jsou tak tenké, že nezastíní Slunce ani Měsíc, ale jsou plné ledových krystalků. No, a krystalky a světlo udělají co?”

“Duhu?” špitla jsem potichu.

“Šašku, nedělej si ze mě srandu a mazej na zahradu,” smál se dědeček.

Poznámka autora: dnes už všemu rozumím mnohem lépe. Vím už také, že existuje mnohem více druhů optických úkazů v atmosféře a jeden je krásnější podívanou než druhý. Například koróna, irizace oblaků, gloriola. Vaše Dagmar Jarošová.

Velké poděkování patří Martinu Popkovi, autorovi všech použitých fotografií.