Moje nejoblíbenější hvězda.

Máte rádi hádanky? Tak schválně: “Jak se jmenuje hvězda, kterou mám nejraději?” Jejda, to by bylo moc těžké. Zeptám se jinak: “Jak se jmenuje hvězda, která se nachází nejblíže k naší planetě – Zemi?” Chvilka na rozmyšlenou…… ;-). Ještě než prozradím správnou odpověď, musím se zmínit, že je to malinký chytáček a “skočí” na něj i mnohý dospělák. Mně se jich podařilo nachytat dost :-).

Správná odpověď na obě mé otázky zní: Slunce. Kdo hádal Betelgeuze, Arcturus, α (alfu) Centauri atd. zapomněl, že Slunce je také hvězda. Moc krásná hvězda, ale nikdy se na ni nesmíme dívat přímo (o bezpečných způsobech pozorování Slunce se dozvíte např. u nás na hvězdárně).

Slunce-Kesi o__ez

(autor fotografie: Radek Keszeli)

Co kdybychom teď nechali ostatní hvězdy hvězdami a prozkoumali jen Sluníčko. Je toho tolik, co už o něm víme. Pro tentokrát navrhuji pár obrázků a trochu povídání o tom, jak se co jmenuje. I když se ta slova nenaučíme ihned, budeme vědět, co znamenají. Souhlasíte?

Takhle by vypadalo Slunce, kdyby někdo kousek vykrojil :-).

slunecni vrstvy

Jádro: zdroj energie pro Slunce i celou sluneční soustavu (dalo by se říci, že je to elektrárna, která vyrábí energii ve formě fotonů). Je velmi husté a horké.

Vrstva v zářivé rovnováze: asi 500.000 kilometrů silná vrstva, ve které se fotony pohybují sem a tam. Vzájemně do sebe narážejí, po srážce změní směr, což znamená, že cesta z této vrstvy jim trvá až několik set tisíc let !

Tachoklina (není na obrázku): je tenká mezivrstva, objevená sondou SOHO. O této vrstvě ještě moc nevíme.

Konvektivní zóna: je asi 200.000 kilometrů silná vrstva. Vypadá podobně, jako vařící se hustá tekutina v hrnci. Energie se dostává k povrchu prouděním (konvekcí). Teplejší plyn proudí směrem k hornímu okraji vrstvy, tam vyzáří část energie v podobě světla, čímž se ochladí a začne klesat zpět. Tak se to tam pěkně míchá (já tomu říkám “bublá”) a na povrchu zóny vznikají některé projevy sluneční činnosti – granulace, protuberance, skvrny, sluneční vítr a další.

Fotosféra: vrstva atmosféry silná asi 300 kilometrů je nejchladnější ze všech slunečních vrstev. Tvoří viditelný povrch Slunce, který ze Země pozorujeme jako zářící kotouč. Dalekohledem bychom viděli i projevy sluneční činnosti.

Chromosféra: docela tenká a řídká vrstva atmosféry, která je tím teplejší, čím je dál od fotosféry.

Přechodová oblast (není na obrázku): tenká nepravidelná vrstva atmosféry, ve které dochází k prudkému nárůstu teploty.

Koróna: řídká vrstva atmosféry, která nemá pravidelné hranice a rozpíná se daleko do sluneční soustavy. Pozorovat ji můžeme pouze při úplném zatmění Slunce nebo pomocí speciálních přístrojů v neviditelném světle.

Tento snímek sluneční koróny byl pořízen při zatmění v roce 2008. Koróna je obarvená pro zvýraznění částic železa (zdroj: NASA).

415272main_aas-eclipse-03-full

Při pozorování sluneční atmosféry pro veřejnost se většinou zaměřujeme na fotosféru, kde se tvoří sluneční skvrny. 

Poznámka autora: to by bylo pro začátek vše. Povídání o Slunci je dlouhé, tisíc a jedna noc by možná nestačila. Klidně si o něm můžeme zase někdy povyprávět.

A jaká je Vaše nejoblíbenější hvězda? Vaše Dagmar Jarošová